Úspěch v literární soutěži

Ve čtvrtek 28.5.2014 se pětičlenná skupina žáků 6.C oddělila ze soustředění sportovních tříd, probíhajícího na Pecce a vydala se do Úpice. Proč? Protože jsme byli pozváni k slavnostnímu vyhlášení 20. ročníku literární a výtvarné soutěže na téma „Pohádka ptačí“ (inspirováno pohádkou Karla Čapka). Kromě bohatého programu tady pro nás bylo nachystáno i pohoštění. Se vzrůstajícím napětím jsme očekávali vyhlášení, které přišlo samozřejmě až nakonec.

Ten, kdo z naší výpravy uspěl, umístil se na 3. místě ve své kategorii a odvezl si cenu… se jmenuje… chvilka napětí… JAKUB RYCHLOVSKÝ ze 6.C! Gratulujeme, Kubo a jsme na tebe pyšní!

Kubovu práci a fotografie z akce si prohlédněte uvnitř článku.

Ptáci a lidé

Za městem, pod horami, byla dlouhá mez a nad ní malý les. V lesíku mělo hnízdo mnoho ptáčků. Vrabci, sýkorky, kosové, straky, ale také datel a stará sova tady žili spokojeně pospolu. Pod mezí měli pelíšky zajíci a hnízdili tady bažanti a koroptve. Od jara do zimy se každý den ptáčci rozlétali po okolí a sbírali si potravu. Semínka, hmyz a na podzim zralé plody jeřabin. Datel pilně léčil stromy tím, že vyzobával housenky pod kůrou stromů.

Jednou ale přišla dlouhá a krutá zima. Krajina se pokryla hlubokým sněhem a mráz posypal větve stromů ledovým stříbrem. Pro obyvatele lesa nastala zlá doba. Ptáčci i zvířata neměli brzy co jíst. Když už byli všichni zesláblí a hladoví, svolala stará moudrá sova všechny na velký strom, aby se poradili jak přežít. Ptáci švitořili jeden přes druhého, ale jak pomoci, nevěděli. Tu promluvila stará sova a řekla: „Někdo z nás musí vyletět z lesa ven a najít potravu.“ Dlouho se nikdo nehlásil. Nakonec odvahu našly malé sýkorky. Ostatní rádi souhlasili, a tak se sýkorky rozletěly po krajině. Když už jim nezbývalo mnoho sil, dolétly na kraj města.

Tam stál malý domek se zahrádkou, a v něm bydlel hodný dědeček. Sýkorky se posadily na okno a chtěly si odpočinout. Když se dědeček podíval z okna, uviděl za ním unavené a prokřehlé ptáčky, bylo mu jich moc líto. Otevřel okno a nasypal jim semínka. Sýkorky se nejprve lekly a odletěly nedaleko na plot. Protože měly velký hlad, přemohly strach, vrátily se na okno a všechna semínka sezobaly. Druhý den dědeček vyrobil krmítko, postavil ho do zahrady, nasypal do něho zásobu semínek a zavěsil lojovou kouli. Ptáčci si krmítko brzy našli. Když se znovu posilnili, rychle odlétli za svými přáteli do lesa, aby je přivedli do dědečkovy zahrady. Další den už bylo kolem krmítka živo. Slétali se sem všichni hladoví ptáčci. O hodném dědečkovi se také dozvěděli bažanti, koroptve a zajíci. I ti se vydali k domku za potravou. Objevila se tu i srnka. Dědeček krmil ptáčky, sypal zrní koroptvím a bažantům a dával seno zajícům a srnkám. Tak obyvatelé lesa a pod lesem šťastně přežili zimu.

Na jaře, když roztál poslední sníh a krajina se probudila ze zimního spánku, ptáci a zvířátka měli již dostatek potravy v přírodě, chtěli se ptáčci dědečkovi nějak odměnit za jeho pomoc. Přilétali od jara do zimy do jeho zahrady a pilně sbírali brouky, larvy a housenky na záhonech a stromech. Přiletěl i ptačí doktor stromů, datel, a vyčistil ovocné stromy od škůdců pod kůrou. To byla velká pomoc a odměna za dědečkovu starost o ptáky a zvířátka v zimě.
Od těch dob si lidé a ptáci vzájemně pomáhají. Lidé v zimě staví krmítka se semínky a ptáci od jara do zimy sbírají škůdce v zahradách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>