Vánoční koncert

Každý rok naše děti nacvičují pod vedením učitelů Marka Kopeckého a Josefa Krejčího vánoční koncert. Stejně tak tomu bylo i letos, v článku si můžete přečíst podrobnosti a shlédnout fotografie z tohoto představení.

Na vánoční stezce po Vánocích aneb dovětek pro ty co tam byli a rozuměli

Již počtvrté jsme se před vánočními svátky sešli na vystoupení žáků ZŠ nám. Míru Vrchlabí. Rádi bychom Vám ještě jednou poděkovali za návštěvu a za pozorné shlédnutí dalších osudů našich zpěváků, herců, hudebníků a tanečníků, které osud – a záměry autorů scénáře – zavedl tentokrát do Ameriky na pláně Divokého Západu.

Příběh měl původně jasné poselství – nenásilné šíření křesťanství mezi původní obyvatele Severní Ameriky. Na každé zkoušce však přišel někdo z účinkujících s nějakým nápadem, který byl sice výborný, ale v zásadě vždy převrátil děj někam úplně jinam, takže jsme nakonec byli rádi se nám podařilo udržet příběh alespoň na americkém kontinentu (a v prostorách KD Střelnice).

Skupina irských přistěhovalců přichází do saloonu, kde si místní pistolníci krátí dlouhou chvíli popíjením a ryčným zpěvem. Neoplývají ale kupodivu vůbec družnou náladou. Nejenže nepozvou irské bratry mezi sebe, dojde – po vysloveně smolném nedorozumění: jedem z Irů ustřelí šerifovi kalhoty, protože si posadil na klín jeho děvče – k bitce, načež musí Irové prchnout z města do prérie. Ta je ale obydlena indiány, kteří se rovněž nehodlají s přistěhovalci bratřit. Po celou dobu vyčerpávající cesty je z povzdálí sledují a čekají na vhodnou příležitost k útoku. Ta přichází v okamžiku, kdy se Irové, vystrašení krvavými historkami, na chvíli zastaví, aby si zpěvem vánočních písní připomněli domov. Indiáni vpadnou mezi přistěhovalce a strne se druhá bitka – na tomto místě bychom Vás rádi ubezpečili, že přitom nedošlo ke zranění ani jednoho ze tří dřevěných koní – která přivádí na scénu postavu, která byla pro diváky letošní vánoční show patrně největším překvapením. Ano, je to legendární Duch Vánoc, o němž se vždy tak trochu hovořilo, každé vánoční představení jsme na něj čekali, ale nikdy se naplno neukázal. A bylo patrné, že si zmíněný duch svých 15 minut slávy opravdu užívá – tančil, zpíval, hrál na ságo a se všemi se objímal, zkrátka byl rád, že jsme na něj nezapomněli. A odměnil se nám – díky němu se mezi námi rozhostila opravdová vánoční atmosféra, kdy shon ustává, všichni se ztiší, sednou si pospolu aby vyslechli odvěký příběh o narození chlapce, kterého museli rodiče skrýt před zuřivým tyranem – příběh, jemuž porozuměli i indiáni a rázem byla zakopána válečná sekera. Takže nakonec to všechno dobře dopadlo a tak to má být.

Jsme rádi, že jsme mohli prožít další dobrodružství skryté v textech známých i zapomenutých písní a naší fantazii, zápolení s kovboji, indiány i vlastním hlasovým rozsahem.
A jsme rádi, že jste nás na té cestě do naší dětské duše doprovodili. Hawg.