Zkušenosti z ME v LOB
Po úspěšném týdnu na ZODM jsem odjel na MED v LOBu do Bulharska. Závodit na mistrovství pro mne byl vrchol sezóny. Po dlouhé cestě jsme v pátek večer konečně dorazili na místo. V sobotu nás čekal model. Všechny naše představy o velkém množství sněhu se rozplynuly potom, co jsme přijeli do centra závodů. Celý den pršelo a sníh nám tál doslova před očima. Mistrovství odstartovalo slavnostním zahajovacím ceremoniálem v centru Velingradu.
V neděli jsem nastoupil do prvního závodu, kterým byl sprint. Nevěděl jsem, co od svého prvního závodu na mistrovství čekat. Natrénováno jsem měl, ale v zahraničí jsem ještě nezávodil. Překvapilo mě, jak trať byla rychlá i přes velmi měkký sníh. Nejdřív jsem několikrát spadnul a než jsem vstal, tak jsem hodně ztratil. Poté mi ještě dvakrát spadl čip a skončil jsem 17. Další den pořadatelé připravili middle. Závodilo se ve stejném prostoru a mapě, věděl jsem tedy lépe, co od závodu čekat. Terén byl velmi umrzlý, jezdilo se volně po loukách i lesem, projetých stop od závodníků však bylo často více než těch skutečně zakreslených v mapě. Tratě byly velice zamotané a to se mi málem vymstilo – jel jsem ze 3. kontroly na šestou, ale naštěstí mi to došlo když jsem kolem 4. kontroly projížděl. A na 7. kontrolu jsem udělal dvouminutovou chybu, když jsem odbočil dříve a sjel jsem čárku do lesa, kde nebyl sníh. Tato chyba mě stála umístění v top 10, ale i tak jsem skončil na pěkném 14. místě.
Během volného dne jsme se vydali do sportovního střediska v Belmekenu, kde jsme potkali ostatní národy. Celé dopoledne jsme si opravdu užili, hlavně když jsme sjížděli hráz přehrady. Ale asi největší zážitek jsme s Víťou zažili odpoledne při proběhnutí. Ze začátku jsme běželi s Ondrou Hlaváčem, ale pak jsme se odpojili a nastalo to. Nejdříve jsme chtěli přeběhnout louku, tam byl ale býk, takže jsme celou louku museli oběhnout. To nejhorší mělo teprve přijít. Běžíme po cestě a Víťa najednou zahlédne psa, který se po nás rozeběhl. Takže jsme si dali asi nejrychlejších 100 metrů v životě. Naštěstí jsme mu utekli a mohli se připravit na středeční long.
Na mém neoblíbeném longu jsem startoval 4 minuty za Víťou, takže jsem měl jasný cíl. Dojet ho. To se mi povedlo už na 3. kontrole. Oba jsme si navzájem pomáhali, většinou jsme se na každém postupu střídali. Následoval velmi dlouhý postup, kde jsme projížděli kolem Ondry Haška, který nám hlásil, že jedeme opravdu dobře a že můžu ještě bojovat o medaili. Ale pak přišla osudová chyba. Na minutovém postupu kde stačilo jet rovně k oplocence, jsme ale my s Víťou zajeli za jinou. Ztratil jsem tam 6,5 minuty a taky medaili. Poté co jsem dojel, jsme se s Víťou prokleli několika sprostými slovy a řekli, že si to budeme pamatovat do konce života. Ale i přes tu velikou chybu jsem skončil na super 11. místě. Nakonec jsme to nějak hodili za hlavu a soustředili se na štafety. Náš cíl bylo být do 6. místa. Rozjížděl nám Tomík, který přijel na 7. místě. Pak jel Víťa, který jel opravdu výborně a vytáhl štafetu na 3. místo v kontaktu s druhými. Já to bohužel neudržel a propadl jsem se na 5. místo. Hned jak jsem vystartoval, cítil jsem, že to dnes nebude ono. Po pádu na pařez jsem byl v šoku a vůbec jsem se nemohl rozjet. Tam mě předjel Lotyš a chvíli po něm i Estonec, se kterým jsem jel zbytek trati. Bohužel jsem na jedné čárce spadnul a tam mi ujel. S 5. místem jsem hodně spokojený.
Večer na nás čekal banket, na který jsme se opravdu těšili. Byla to veliká zábava, všechny to opravdu bavilo. Také jsme tam potkali spoustu nových kamarádů. V pátek ráno jsme už vyrazili domů a opět jsme to přejeli rychle jako cestou sem. MED jsem si opravdu užil, posbíral jsem nové zkušenosti, poznal nové kamarády a i s výsledky jsem spokojený. Doufám, že se nominuji příští rok do Švédska, abych mohl vylepšit své výsledky.
Matyáš Štregl (8.C)
